Slovo „fotografie“ pochází ze dvou původem řeckých slov. To první – „fotos“ – doslova znamená „světlo“. Druhé slovo „grafé“ pak znamená „kreslit“. „Fotografie“ je tedy o „kreslení světlem“. Kde ale fotografování začalo? Kde se objevila první fotografie a kde první fotoaparát? Než na svou oslavu objednáte fotokoutek, možná vás následující informace obohatí.

Úplně první krůčky v objevování fotografování pochází ze starověké Číny. Čínský filozof Mocius, žijící v letech 470 až 391 před naším letopočtem, začal jako vůbec první člověk rozvíjet principy camery obscury. Camera obscura, doslova „temná komora“, dokázala obraz procházejícího světla vykreslit, ale nedokázala ho zachytit.

Dalším, kdo princip camery obscury podrobně zkoumal, byl řecký filozof a matematik Aristoteles. Když pozoroval západ slunce v koruně stromu, všiml si, že čím je otvor procházejícího světla menší, tím je výsledný obraz slunce ostřejší.

V průběhu času se na horizontu průkopníků fotografování objevil arabský matematik a fyzik Muhammad ibn al-Hasan ibn al-Hajtham známý pod svým pseudonymem Alhazen. Zabýval se lomem světla a optickými čočkami. Při své práci využíval obyčejnou černou desku s otvorem, před nějž vyrovnal svíčky.

V 15. století se pak o rozvoj fotografie postaral známý italský malíř Leonardo da Vinci. Ve svém spisu Codex Atlanticus detailně popisoval své pokusy s camerou obscurou.

Výše zmiňovaní průkopníci fotografování uměli obrazy světla dobře vykreslit pomocí camery obscury, ale nepodařilo se jim je trvale zachytit. To dokázal až v roce 1822 Francouz Joseph Niepce. Tento původním povoláním voják zachytil první otisky odrazu světla na skleněnou desku se zcitlivělou vrstvou asfaltu vymytou směsí levandulového oleje a petroleje. Na ní zkopíroval rytinu obrazu papeže Pia VII. Deska se bohužel ještě za jeho života rozbila.  Jeho dalším, tentokrát až dodnes uchovaným snímkem, se stala heliografická kopie rytiny chlapce vedoucího koně. Snímek pochází z roku 1825, objeven byl v roce 2002 a je dodnes považován za vůbec nejstarší dochovanou fotografii vůbec. Mnohem známější je ale Niepceho snímek Pohled z okna na dvůr vzniklý v roce 1826, který Niepce exponoval neuvěřitelných osm hodin.

Ve třicátých letech 19. století se jako další zasloužil o pokrok fotografie francouzský malíř a vědec Louis Jacques Mandé Daguerre. Jako první začal používat jodit stříbrný pro zachycení obrazu. Později v roce 1839 objevil i způsob, jak snímky na měděných deskách ustálit pomocí chloridu sodného. Jeho metoda se až dodnes nazývá daguerrotypie.

V roce 1891 přišel s převratným vynálezem další francouzský vědec Gabriel Jonas Lippman. Tento profesor matematiky na Sorbonnské univerzitě představil proces výroby jednotlivých fotografií, a to v přirozených barvách. Využil optický fenomén interference světelných vln, za což získal v roce 1908 Nobelovu cenu za fyziku.

Fotobox je v dnešní době poměrně rozšířenou možností, jak zachytit netradiční náladu na firemních večírcích, svatbách i rodinných oslavách. Jaké byly ale vůbec první komerčně prodávané fotoaparáty?

V roce 1888 byl americkou firmou Eastman Dry Plate Company vyroben první přenosný fotoaparát značky Kodak. První firemní slogan k tomuto přístroji doslova říkal: „Vy stisknete spoušť, my uděláme ostatní.“ Princip spočíval v tom, fotoaparát obsahoval svitek na pořízení 100 fotografií, který majitel fotoaparátu následně poslal do továrny Kodaku včetně přístroje samotného, aby mu byly snímky vytištěny a spolu s fotoaparátem poslány nazpět.

V roce 1924 pak na trh přichází firma Leitz s revolučním fotoaparátem Leica. Ten již pracoval s 35 milimetrovým kinofilmem a pro svůj velmi malý rozměr se stal miláčkem novinářů.

V moderní době se těší velké oblibě fotokoutek. Je určený nejen na svatby, ale i na firemní večírky nebo jakékoli rodinné oslavy. Jeho výhodou je, že kompozici snímků vytváří ten, kdo se fotí. Výsledné fotografie všichni dostávají ihned do ruky a mohou je okamžitě sdílet na sociálních sítích.